V malé vesničce poblíž Arundelu v severní Anglii mělo jednoho dne dojít k demolici malého rodinného domku. Všechny nepotřebné nebo již nechtěné věci byly vyneseny před domek a naházeny na jednu hromadu. Zřejmě jen nedopatřením se do této hromady dostal i malý hnědý střapatý medvídek. Obklopený vším tím harampádím zůstal zde nikým nepovšimnut mnoho týdnů. Tehdejší zima byla velmi, velmi chladná. Stále jen sněžilo, rybníky i říčky zamrzly a lidé raději zůstávali doma v teple. Malý hnědý medvídek byl zaklíněn mezi starými těžkými matracemi a byla mu velká zima. Byla mu dokonce tak velká zima, že se jeho hnědý kožíšek změnil na šedý a jeho hnědý čumák zmodral. Byl moc smutný. Na celém světě neměl nikoho, kdo by jej miloval nebo kdo by jej byt‘ jen přitulil a pomazlil se s ním. Až jednoho dne, když se oteplilo, objevila se poblíž starého domku malá holčička a všimla si našeho smutného medvídka.  Vyprostila jej z pod starých matrací ,oprášila a zamilovala si ho takřka okamžitě. Byl tak sladký a něžný se svým modrým čumákem, že na nic nečekala a běžela domů pochlubit se svým nálezem babičce. Chudák medvídek byl v tak zbědovaném stavu, že jej babička musela na několika místech zašít a sem tam přidat i malou záplatu. Malá holčička mu začala říkat “Tatty Teddy“ (střapatý medvídek). Až o mnoho let později se z našeho šedého medvídka stal symbol přátelství a lásky, který vnáší úsměv a radost do tváří každého kdo se s ním setká.